Méně je někdy více.

POZVÁNKA: Československo (nejen) 1938 (2018)

1. května 2018 v 11:25 | Michal Trlica |  Aktuálně
I dnes vás všechny vítám na stránkách mého blogu. Přesně před rokem se zde objevila pozvánka na výstavku nazvanou Československo (nejen) 1938. Tato akce proběhla minulý rok poprvé s laskavým svolením a podporou pořadatelů modelářské soutěže Plastic People of Tovačov. Jednalo se více méně o generálku na následující ročník, kdy má být soutěž celá v duchu osmičkových výročí. A protože celý rok je již nenávratně pryč, opět přicházím s další pozvánkou.

Československo (nejen) 1938



 

Pz.Kpfw. S35 739 (f) Dokončení

14. dubna 2018 v 10:45 | Michal Trlica |  Moje modely
Shodou několika okolností se stalo, že dnes nejsem na ukázce v Koryčanech, kde jsme měli s kluky z Břeclavi dělat partyzány a místo toho píšu článek o dokončení Pz.S35 739 (f). Doufám, že i vy budete mít radost z dalšího úspěšně dokončeného projektu na stránkách tohoto blogu, na který se za chvíli podíváme. Nejprve ale několik obrázků z tvorby podložky a postupného usazování všech součástí do terénu.
Na tvorbě terénu není nic nijak zvláštního, ovšem na výrobu trávy jsem použil pro mě novou techniku. S oblibou používám pro tuto disciplínu travní vlákna firmy WoodlandScenics, ale díky jejich špatné dostupnosti na trhu trpím jejich nedostatkem. A tak jsem si řekl, že by asi bylo možné vyrobit je svépomocí. A skutečně. Potřebujeme k tomu pouze sisalový provaz a zelenou barvu odstínu, jaký požadujeme. Provázek lehce rozpleteme, vymácháme ve zředěné zelené (použil jsem barvu Vallejo ředěnou vodou), necháme proschnout, ještě lehce rozmotáme a máme v podstatě výrobek od firmy WoodlandScenics. Jen bych řekl, že mnohonásobně levnější. Výsledek je mnohem realističtější, než za použití statické trávy.

PanthersCup 2018

28. března 2018 v 18:45 | Michal Trlica |  Soutěže,Výstavy
Pokud sledujete svět modelářství, případně můj blog, určitě víte, že 17.3. 2018 se na pražském Proseku uskutečnil další ročník soutěže PanthersCup, jejímž pořadatelem je prosecký klub plastikových modelářů KPM Prosek Panthers. Každý rok se na místní akci těším, jelikož je zde vždy k vidění velké množství přenádherných výtvorů a také tu pokaždé doplním zásoby barev Vallejo, dřevěných podstavců a dalších modelářských potřeb. Letos jsem také využil přítomnosti prodejců z obchodu MN-modelář a vyzvednul si zde svou objednávku doplňků pro Somuu S-35 v pětatřicetině. Dalším důvodem, proč jsem se na letošní PanthersCup těšil byla skutečnost, že tématem jsou pro tento rok osudové osmičky. Pravda, téma je to široké, a tak jsem opět čekal záplavu Tigerů a jiných masově známých strojů spojených s tímto číslem. Ve skrytu duše jsem ale věřil, že alespoň část modelářů se chopí příležitosti a vynese na světlo veřejnosti modely, figurky, viněty a diorámy s tematikou událostí na našem území z let 1918, 1948, 1968 a samozřejmě pro mě "nejsrdcovějšího" roku 1938. S potěšením můžu konstatovat, že vinět a diorám z "osmatřicátého" bylo k vidění více, než v předchozích letech. Co mě také velmi potěšilo na letošním PanthersCupu bylo setkání s jedním z návštěvníků mého blogu a diskuse nejen o mých stránkách a modelech, nýbrž i o modelářské tvorbě zachycující právě období Mnichova a mobilisace.
Jak již jistě víte, mé články ze soutěží a výstav bývají poněkud skoupé na fotografie, focení mi totiž příliš nejde a tak se soustředím pouze na to, co mě vždy nejsvíc osloví a ani letos tomu bohužel nebylo jinak. Tento článek tedy bude především o modelech, které zachycoval právě rok 1938, protože ty mi udělaly největší radost ze všech vystavených kousků.
Já jsem letos bohužel mohl přispět pouze jedním takovým kusem, a tím byl LO vz. 37 typ E. Po dlouhém rozhodování jsem také vzal Jacobsův Fokker Dr. I i přes skutečnost, že jsem zde sliboval jeho ukrytí před veřejností z důvodu ne zcela profesionálně provedeného výpletu a přilepení horního křídla. No a samozřejmostí v sestavě byl i německý kořístní Pz.Kpfw S35 739 (f).
Nyní již několik fotek:
U této viněty jsem strávil poměrně dost času. Upřímně řečeno, nic takového jsem ještě neviděl. Jednoduché a přesto všeříkající. Krom toho nádherné figurky naší armády vzniklé dozajista složitou konverzí a přesto tak skvěle provedené. Jednoduchá popiska 1938 doplněná výtiském Českého slova vypovídá naprosto o všem. Zkrátka 1938! Kéž by takových vinět bylo více...
 


Pz.Kpfw. S35 739 (f) 2. část

16. března 2018 v 19:00 | Michal Trlica |  Moje modely
Po (na mé poměry) celkem krátké odmlce vám přináším několik fotografií, které dokumentují dokončení tanku Somua S35, tedy vlastně německé verze tohoto francouzského stroje, který jako Beutepanzer vešel v německé armádě do povědomí jako Pz.Kpfw. S35 739 (f). Důvodem takto rychlého dokončení modelu je fakt, že jsem jej chtěl dokončit ještě do PanthersCupu, který vypukne již zítra. A tak jsem svůj čas musel rozložit mezi školu, učení na písemky a práce na tomto krásném vozidle. Nakonec se myslím povedlo, tedy co se S35ky týče, písemky zatím nemohu hodnotit. Podívejme se tedy, co bylo náplní mého volného času v posledních 14 dnech:
Nejprve se ale musíme prokousat všemi kroky dokončení stavby a povrchové úpravy. Zde je pohled na již dokončené vozidlo.

Pz.Kpfw. S35 739 (f) 1. část

28. února 2018 v 19:25 | Michal Trlica |  Moje modely
Zdravím a opět vás všechny vítám na stránkách mého blogu. Už více než dva měsíce se tu nic nového neobjevilo a tak jsem podniknul takový závod s časem, jehož cílem mělo být zveřejnění článku do konce února. Upřímně řečeno stihnul jsem toho méně, než bych chtěl, ale i tak jsem se rozhodnul svůj dosavadní postup na tomto modelu publikovat. Nejprve bych ale chtěl opět nastínit celé pozadí tohoto projektu.

Veselé Vánoce 2017!

23. prosince 2017 v 13:00 | Michal Trlica |  Aktuálně
Vážení přátelé i nepřátelé, kolegové modeláři, reenactoři, příznivci historie, divadla a všeho dalšího, dovolte mi nyní opět shrnout rok, který se pomalu chýlí ke konci, a běhěm kterého se stalo mnoho krásného a taky mnoho toho méně pěkného. Myslím, že to bude velmi náročné ohlédnutí, protože z mého pohledu byl tento rok velmi bouřlivý. Ale k tomu se postupně dostaneme... I když už teď vím, že spoustu toho, co jsem chtěl napsat zapomenu uvést.

Fokker Dr.I (450/17)

16. listopadu 2017 v 18:45 | Michal Trlica |  Moje modely
Vítám vás u dalšího modelu na mém blogu. Pokud si ještě pamatujete má poslední slova v předchozím článku, že za poslechu soundtracku k filmu Der Rote Baron přemýšlím o svém dalším projektu a divím se, co mi to přistálo na stole, tak nyní přichází vysvětlení.
Jak je jistě znát z předchozích dvou článků o Fokkeru D.VII, za dobu jeho stavby se ve mně cosi hnulo a můj odpor k letadlům částečně zmizel. A když jsem v časopisu Modelář uviděl ohlášení novinky na září 2017 firmy Eduard, věděl jsem, že nemám kam utéct. Ve chvíli, kdy na mě vykouknul přenádherný obraz Kateřiny Borecké zachycující celočerný Dreidecker J. Jacobse s ikonickou malbou na bocích trupu, vrátil jsem se opět do dob, kdy mi bylo asi deset let a já toužil právě po tomto stroji ve své sbírce. Bohužel jej ale žádná z firem neměla ve výrobním programu a tak jsem slepil několik jiných Dreideckerů, a že jich bylo dost! Tou dobou jsem lepil převážně letadla, ale samozřejmě jsem lepil také techniku, pokoušel se o diorámy, k tomu jsem také patlal lodě a ponorky, prostě všechno, co se mi jen trochu líbilo...
Ale když jsem teď koukal na ten obrázek v Modeláři, navíc nalomen dobrým pocitem z "Dé sedmičky" a v uších stále znějícími skladbami Friend and enemy, Der Rote Baron a The child věděl jsem, že budu muset, chtě nechtě utratit 240Kč za Profipackovou novinku obrnické firmy. A tak, když jsem ve čtvrtek 7.9. došel po škole na zastávku autobusu a zjistil, že mám dost času, padlo finální rozhodnutí. Vyrazil jsem do modelářské prodejny v ulici Ztracená a po prohlédnutí regálu se stavebnicemi od Edy a zjištění, že krabičku s katalogovým číslem 7039 nevídím, tázal jsem prodavače: "Prosímvás, máte ten novej Dreidecker od Eduarda?" Pan prodavač pronesl "Někde by tu měl být!" A skutěčně, sehnul se pod pult a vytáhnul krabici k onou přenádhernou ilustrací Jacobsova stroje. A tak jsem s krabicí od Edy a o 240Kč lehčí kráčel zpět k autobusu.
Titulní obrázek krásného stroje, který mi tak učaroval, že jsem se musel odchýlit od svého protiletadýlkářského přesvědčení. Na chvíli...

Fokker D VII Dokončení

24. září 2017 v 18:35 | Michal Trlica |  Československo 1918-1945
Konečně se dostávám k napsání článku o barvení a finální kompletaci dvaasedmdesátinového Fokkeru D. VII, který byl součástí výzbroje československých leteckých sil během dvacátých let dvacátého století. V předchozím článku jsem se pokusil o letmé představení předlohy a také jsem nastínil průběh stavby a veškeré provedené úpravy, které stavba "našeho" Fokkeru vyžaduje. Dnes se tedy vrhněme na jeho dokončení.
Hned v začátku procesu barvení mě doběhlo několik nepříjemností. Nejen, že mi chyběly základní barvy pro nástřik kamufláže a výsostného označení, ale ještě k tomu mi praskla hadice spojující kompresor s pistolí. K mé smůle měl jedinný e-shop, kde byla mnou potřebovaná hadice dovolenou a tak se proces nástřiku musel odložit. Nakonec jsem ale hadici i barvy sehnal a začal s prací. Nyní se podívejme na několik fotografií:
Přiznám se bez mučení, fotit jednotlivé vrstvy barev a postup maskování všech polí se mi ani trochu nechtělo, a tak jsem vyfotil až výsledek. Pokusím se ale celý proces popsat.

Fokker D VII (1. část)

10. srpna 2017 v 18:20 | Michal Trlica |  Československo 1918-1945
Zdravím a opět vás všechny vítám na stránkách mého blogu. Ani dnes se nevyhneme tematice meziválečného Československa, avšak narozdíl od všech dosavadních projektů se časově přiblížíme ke vzniku republiky a konci první světové války. Tentokráte zavítáme do začátku 20. let a podíváme se na jeden z nejlepších strojů, který naše letectvo tou dobou mělo k dispozici. Není to žádné jiné letadlo, než Fokker D VII. Ještě než se ale podíváme na fotografie ze stavby, dovolte mi prozradit, jak jsem se k tomuto projektu vůbec dostal.
Na letošním Tovačově jsem získal za model StuGu III 1:100 ocenění ve formě stavebnice Avie B-9 od firmy Kovozávody Prosějov. Moje první reakce nebyla příliš nadšená, ačkoli radost z ocenění jsem měl, nicméně víte, jaký vztah mám k letadlům. Brzy mi ale došlo, že je to vlastně skvélá cena, jelikož perfektně zapadá do našeho projektu "RČS 1918-45". Pak jsem si ale vzpomněl na své dětství a chvíle, kdy jsem si s velikým zalíbením prohlížel monografii ze starého ABC po tatovi. Nevím, jak jsem došel zrovna na tuhle monografii právě přes Aviu, nejspíše kvůli stejné kamufláži. A jak jsem si tak čerstvou krabičku od Kovozávodů prohlížel a utápěl se v zelené, hnědé a okrové se spodními plochami v hliníku, čím dál více jsem před sebou viděl onu monografii - byl to Fokker D VII z Chebu. Ten Fokker mi pořád ležel v hlavě a tak jsem se rozhodnul ono staré ABC hledat. Bohužel se tato akce nesetkala s úspěchem, ale to mi neubralo na chuti a rozhodnul jsem se hldat na internetu. Brzy na to jsem si vybavil čtvrtkový Fokker D VII MÁG firmy Eduard, který také obsahoval schéma Fokkeru W. Nr. 3867. Ale proč to všechno? Zapřísáhnul jsem se totiž, že za stavebnici letadla už nikdy nebudu utrácet a přebytky prodám (abych měl na fotografie Věry Ferbasové ;) ), ovšem tohle je jiný případ. Kdysi dávno jsem D VII mu vyhrál na Modellbrně. A tak jsem ji vytáhnul z kitníku a upřímně se leknul. Jde totiž o dost starou stavebnicu firmy Revell, běžně k dostání za cenu kolem 150Kč. Ale jako základ - proč vlastně ne? Naší výstavce to jen prospěje, zatím samá technika, tak proč ne pěkný letoun. Navíc se musím přiznat, že v tomto zbarvení jej vlastně budu dělat docela rád, jako takovou vzpomínku na staré dobré časy. Jenže... Dvaasedmdesátinový Fokker D VII od Revellu nejde tak úplně s "naším" prvorepublikovým strojem dohromady. Kvůli odlišnému motoru a především chladiči. Náš je totiž osazen rakouským motorem, ten od Revellu představuje stroj Rudolfa Bertholda v čistokrevném německém provedení. Ale ani tohoto jsem se nezaleknul a jedním z prvních kroků tak byla konverze chladiče. Tento článek ale začnu vyprávěním o interiéru letounu...
Kokpit je ve stavebnici vyřešen velmi jednoduše - žádný tam prostě není. Dle návodu máme výřez v trupu prostě vyplnit figurkou pilota a tím má být vše vyřešeno. Myslím, že na dnešní standard je to trochu provizorní řešení, a tak jsem prohledal zásobárnu dílů, vrakoviště a hlavně nesčetné množství webových stránek a pustil se do výroby kokpitu od nuly.
Jako první jsem z plastové destičky vyřezal a dobrousil přepážku za sedadlo pilota, pokračoval jsem podlahou a motorovou přepážkou, která je u originálu řešena, řekněme trošku jinak... Ostatně, celý interiér je u originálu řešen jinak, ale pořád lepší, než prázdné nic. Z vytaženého rámečku byla zhotovena řídící páka a ovládání letounu včetně pedálů (zde došlo i na drátek). Sedačka pochází zřejmě z Eindeckeru, který jsem za svých mladých let trošku... No, nedopadl dobře. Upínací pásy jsou opět z vrakoviště, ze zbytků leptů.

LO vz.37 typ E2

24. července 2017 v 12:40 | Michal Trlica |  Československo 1918-1945
Zdravím přátelé a kolegové a vítám vás u dalšího článku o modelovém ztvátnění historie republiky Československé, tentokráte konkrétně o objektu lehkého opevnění vzor 37 typ E2.
Tento sádrový řopík formy ŘOP o.s. jsem spolu s dalšímy objekty LO vyhrál před pár lety v Tovačově, jeden jsem již zpracoval a co s těmi dalšími dvěma, o tom jsem zatím jen přemýšlel. Po dlouhém uvažování a v nadšení z naší letošní výstavky v rámci PPofT jsem se nakonec rozhodnul sáhnout pro "Éčko" a udělat jej jen tak, bez figurek, prostě s osádkou uvnitř. Celou situaci jsem usadil do září 1938, tedy do období před a během mobilizace. Nechtěl jsem totiž nic náročného, jen další kousek, který dokreslí mou a naše sbírky modelů, představující částečný obraz o dění v tehdejším Československu. Po té "armádní" stránce jsou řopíky s tímto obdobím neodmyslyteně a navždy spojeny.
Nejrozšířenějsším typem LO bylo a stále je "Áčko" ve všech verzích a modifikacích, o mnoho a mnoho méně je typu E, který měl tvořit až druhý sled a střílnu má umístěnu, narozdíl od typu A přímo proti postupu nepřátelských jednotek. To jej činí oproti většině ostatních typů s čelní stenou opatřenou kamenným záhozem poměrně zranitelným, proto umístění až do druhého sledu, nejčastěji pro krytí silnic a koridorů mezi ostatními objekty.
Podle průzkumu, který jsem provedl existovalo rozdělení LO 37 E do dvou podskupin, typ E1 (s vstupní chodbou zalomenou doprava) a typ E2 (s vstupní chodbou zalomenou doleva) - můj případ. "Podtyp" E1/2 se dá rozeznat i při čelním pohledu podle zalomení jedné ze stěn a umístění mřížky výdechu povýstřelových spalin. Dále se jako většina ostatních typů i Éčko dělilo na verzi normální a zesílenou, podle síly stěn.
Dalším oříškem bylo vybrání konkrétního objektu, který by měl můj zmenšený model představovat. Nějeakou dobu jsem
si pohrával s myšlenkou na ztvárnění objektu č. 1238, který je v současné době krásně zrenovován a patří Pevnostnímu muzeu Vranov. Podle dostupných fotografií tento objekt několikrát změnil kamuflážní nátěr a na mnoha webech je krásně fotograficky zdokumentován. A právě proto jsem si jej nakonec jako předlohu nevybral - protože jej každý moc dobře zdá.
Při hledání na mapě opevnění jsem se zastavil v IX. stavebním úseku (Oblast Kolštejn - Brnná). Zde se nachází několik objektů typu E, z nihž jeden byl již bohužel zahlazen lomem. A tak jsem se rozhodl pro takový lehce "coby-kdyby" projekt a stvořil objekt z oblasto Kolštejna tak, jak mohl (ale také nemusel) vypadat v roce 1938.
Nyní několik málo fotografií:
Jak již bylo řečeno, jde o sádrový odlitek objektu LO 37 typ E od firmy ŘOP o.s. Je patrné, že se jedná o verzi bez terénu. Většinu objektů tato firma vyrábí ve verzi holé i s terénem. Já osobně mám raději tyto holé objekty, protože si tak můžu vyrobit terén přesně podle svých představ a minimálně nebudou stěny objektu rovnoběžné se stěnami podložky, což je u Éčka tohoto výrobce skutečností. V této fázi je objekt opatřen vrstvou lesklého laku Bakrylex lehce naředěného vodou pro snížení savosti porézní sádry. Proto ten lesk.

Kam dál