Méně je někdy více.

Fokker D VII (1. část)

10. srpna 2017 v 18:20 | Michal Trlica |  Československo 1918-1945
Zdravím a opět vás všechny vítám na stránkách mého blogu. Ani dnes se nevyhneme tematice meziválečného Československa, avšak narozdíl od všech dosavadních projektů se časově přiblížíme ke vzniku republiky a konci první světové války. Tentokráte zavítáme do začátku 20. let a podíváme se na jeden z nejlepších strojů, který naše letectvo tou dobou mělo k dispozici. Není to žádné jiné letadlo, než Fokker D VII. Ještě než se ale podíváme na fotografie ze stavby, dovolte mi prozradit, jak jsem se k tomuto projektu vůbec dostal.
Na letošním Tovačově jsem získal za model StuGu III 1:100 ocenění ve formě stavebnice Avie B-9 od firmy Kovozávody Prosějov. Moje první reakce nebyla příliš nadšená, ačkoli radost z ocenění jsem měl, nicméně víte, jaký vztah mám k letadlům. Brzy mi ale došlo, že je to vlastně skvélá cena, jelikož perfektně zapadá do našeho projektu "RČS 1918-45". Pak jsem si ale vzpomněl na své dětství a chvíle, kdy jsem si s velikým zalíbením prohlížel monografii ze starého ABC po tatovi. Nevím, jak jsem došel zrovna na tuhle monografii právě přes Aviu, nejspíše kvůli stejné kamufláži. A jak jsem si tak čerstvou krabičku od Kovozávodů prohlížel a utápěl se v zelené, hnědé a okrové se spodními plochami v hliníku, čím dál více jsem před sebou viděl onu monografii - byl to Fokker D VII z Chebu. Ten Fokker mi pořád ležel v hlavě a tak jsem se rozhodnul ono staré ABC hledat. Bohužel se tato akce nesetkala s úspěchem, ale to mi neubralo na chuti a rozhodnul jsem se hldat na internetu. Brzy na to jsem si vybavil čtvrtkový Fokker D VII MÁG firmy Eduard, který také obsahoval schéma Fokkeru W. Nr. 3867. Ale proč to všechno? Zapřísáhnul jsem se totiž, že za stavebnici letadla už nikdy nebudu utrácet a přebytky prodám (abych měl na fotografie Věry Ferbasové ;) ), ovšem tohle je jiný případ. Kdysi dávno jsem D VII mu vyhrál na Modellbrně. A tak jsem ji vytáhnul z kitníku a upřímně se leknul. Jde totiž o dost starou stavebnicu firmy Revell, běžně k dostání za cenu kolem 150Kč. Ale jako základ - proč vlastně ne? Naší výstavce to jen prospěje, zatím samá technika, tak proč ne pěkný letoun. Navíc se musím přiznat, že v tomto zbarvení jej vlastně budu dělat docela rád, jako takovou vzpomínku na staré dobré časy. Jenže... Dvaasedmdesátinový Fokker D VII od Revellu nejde tak úplně s "naším" prvorepublikovým strojem dohromady. Kvůli odlišnému motoru a především chladiči. Náš je totiž osazen rakouským motorem, ten od Revellu představuje stroj Rudolpha Berchtolda v čistokrevném německém provedení. Ale ani tohoto jsem se nezaleknul a jedním z prvních kroků tak byla konverze chladiče. Tento článek ale začnu vyprávěním o interiéru letounu...
Kokpit je ve stavebnici vyřešen velmi jednoduše - žádný tam prostě není. Dle návodu máme výřez v trupu prostě vyplnit figurkou pilota a tím má být vše vyřešeno. Myslím, že na dnešní standard je to trochu provizorní řešení, a tak jsem prohledal zásobárnu dílů, vrakoviště a hlavně nesčetné množství webových stránek a pustil se do výroby kokpitu od nuly.
Jako první jsem z plastové destičky vyřezal a dobrousil přepážku za sedadlo pilota, pokračoval jsem podlahou a motorovou přepážkou, která je u originálu řešena, řekněme trošku jinak... Ostatně, celý interiér je u originálu řešen jinak, ale pořád lepší, než prázdné nic. Z vytaženého rámečku byla zhotovena řídící páka a ovládání letounu včetně pedálů (zde došlo i na drátek). Sedačka pochází zřejmě z Eindeckeru, který jsem za svých mladých let trošku... No, nedopadl dobře. Upínací pásy jsou opět z vrakoviště, ze zbytků leptů.
 

LO vz.37 typ E2

24. července 2017 v 12:40 | Michal Trlica |  Československo 1918-1945
Zdravím přátelé a kolegové a vítám vás u dalšího článku o modelovém ztvátnění historie republiky Československé, tentokráte konkrétně o objektu lehkého opevnění vzor 37 typ E2.
Tento sádrový řopík formy ŘOP o.s. jsem spolu s dalšímy objekty LO vyhrál před pár lety v Tovačově, jeden jsem již zpracoval a co s těmi dalšími dvěma, o tom jsem zatím jen přemýšlel. Po dlouhém uvažování a v nadšení z naší letošní výstavky v rámci PPofT jsem se nakonec rozhodnul sáhnout pro "Éčko" a udělat jej jen tak, bez figurek, prostě s osádkou uvnitř. Celou situaci jsem usadil do září 1938, tedy do období před a během mobilizace. Nechtěl jsem totiž nic náročného, jen další kousek, který dokreslí mou a naše sbírky modelů, představující částečný obraz o dění v tehdejším Československu. Po té "armádní" stránce jsou řopíky s tímto obdobím neodmyslyteně a navždy spojeny.
Nejrozšířenějsším typem LO bylo a stále je "Áčko" ve všech verzích a modifikacích, o mnoho a mnoho méně je typu E, který měl tvořit až druhý sled a střílnu má umístěnu, narozdíl od typu A přímo proti postupu nepřátelských jednotek. To jej činí oproti většině ostatních typů s čelní stenou opatřenou kamenným záhozem poměrně zranitelným, proto umístění až do druhého sledu, nejčastěji pro krytí silnic a koridorů mezi ostatními objekty.
Podle průzkumu, který jsem provedl existovalo rozdělení LO 37 E do dvou podskupin, typ E1 (s vstupní chodbou zalomenou doprava) a typ E2 (s vstupní chodbou zalomenou doleva) - můj případ. "Podtyp" E1/2 se dá rozeznat i při čelním pohledu podle zalomení jedné ze stěn a umístění mřížky výdechu povýstřelových spalin. Dále se jako většina ostatních typů i Éčko dělilo na verzi normální a zesílenou, podle síly stěn.
Dalším oříškem bylo vybrání konkrétního objektu, který by měl můj zmenšený model představovat. Nějeakou dobu jsem
si pohrával s myšlenkou na ztvárnění objektu č. 1238, který je v současné době krásně zrenovován a patří Pevnostnímu muzeu Vranov. Podle dostupných fotografií tento objekt několikrát změnil kamuflážní nátěr a na mnoha webech je krásně fotograficky zdokumentován. A právě proto jsem si jej nakonec jako předlohu nevybral - protože jej každý moc dobře zdá.
Při hledání na mapě opevnění jsem se zastavil v IX. stavebním úseku (Oblast Kolštejn - Brnná). Zde se nachází několik objektů typu E, z nihž jeden byl již bohužel zahlazen lomem. A tak jsem se rozhodl pro takový lehce "coby-kdyby" projekt a stvořil objekt z oblasto Kolštejna tak, jak mohl (ale také nemusel) vypadat v roce 1938.
Nyní několik málo fotografií:
Jak již bylo řečeno, jde o sádrový odlitek objektu LO 37 typ E od firmy ŘOP o.s. Je patrné, že se jedná o verzi bez terénu. Většinu objektů tato firma vyrábí ve verzi holé i s terénem. Já osobně mám raději tyto holé objekty, protože si tak můžu vyrobit terén přesně podle svých představ a minimálně nebudou stěny objektu rovnoběžné se stěnami podložky, což je u Éčka tohoto výrobce skutečností. V této fázi je objekt opatřen vrstvou lesklého laku Bakrylex lehce naředěného vodou pro snížení savosti porézní sádry. Proto ten lesk.

PANZERSHOW 2017

27. června 2017 v 12:45 | Michal Trlica |  Soutěže,Výstavy
Soutěž, která se již stala vlastně tradicí v trávení poslední soboty před koncem školního roku se letos uskutečnila 24.6. a ani tentokrát Gorale Goat Club s Radkem Dostálem v čele nezklamal. Jak taky jinak... Ve všech kategoriích bylo přihlášeno přes 240 modelů, tedy rozhodně bylo na co koukat, navíc jako každoročně byly všechny kousky na velmi vysoké úrovni a řekl bych, že letos modeláři svými díly laťku opět o něco posunuli. Jako velké plus také hodnotím skákací hrad, což byl jeden z důvodů, proč se akce letos zúčastnila celá rodina i se ségrou, která také chtěla získat (již druhý) Železný kříž. Malinko mě mrzelo, že z technických důvodů letos nemohla probíhat akce "Military Day", kde jsem chtěl opět prezentovat uniformu četnickou, opět o něco lepší, než miulý rok. Ale ani tato skutečnost nemohla ovlivnit to, jak skvěle celý den probíhal, krásné modely, naprosto úžasní pořadatelé, každoroční procházka do Jablunkova a rozhovor s některými kolegy... Prostě, nemůžu si pomoct, ale jedna z nej, nej, nej modalářských akcí, které jsem za celou kariéru navštívil. A letošní ročník mě v tomto postoji jen utvrdil. Navíc všichni elektronicky přihlášení soutěžící získali jako bonus placku s Železným křížem moravskoslezské orlice a na ty nejlepší čekalo zasloužené a také krásné ocenění - Železný kříž moravskoslezské orlice, letos opět v malinko pozměněném designu vyrobeném ve stokusové sérii.
Nyní se podívejme na několik fotografií:
Jak jsem již zmínil, letos kolegové pozici pomyslné laťky opět změnili a to směrem vzhůru. Tak to má být, když z příslušníků DAK cítíte pot a zoufalství způsobené nekončícím horkem...
 


Plastic People of Tovačov (VIII.ročník)

22. května 2017 v 17:45 | Michal Trlica |  Soutěže,Výstavy
Letos to bylo už po osmé... Každý rok vzpomínám na třetí duben roku 2010, kdy jsem poprvé vezl své modely na soutěž. Od té doby se do Tovačova pravidelně rád vracím, i když letošní osmý ročník byl pro mě, ale i pro pořadatele a návštěvníky něčím jný. Jak už tu bylo několikrát řečeno, na předchozím ročníku Tovačovské soutěže jsem dostal nápad, realizovat zde malou výstavku mapující meziválečné Československo, především pak kolem mobilisačního roku 1938. Celý rok jsme usilovně pracovali na svých modelech a rozšiřování sbírek dobových artefaktů, někteří z nás ještě do pozdních nočních hodin pátečních dokončovali své figurky. Abych pravdu řekl, ještě začátkem roku 2017 jsme žili v nejistotě a počítali i s možností, že pořadatelé soutěže náš návrh zamítnou. O to větší pak byla naše radost, když jsme dostali souhlas.
Mě osobně velmi potěšilo, když jen tak mezi řečí přijala mou nabídku Gabča Polívková, spolužačka a kamarádka ze střední školy, která skvěle doplnila naši uniformovanou četnickou trojku a jednoho bouřícího Henleinovce. A tak se stalo, že naše roční, v případě figurek Financů vlastně dvouroční úsilí vyvrcholilo výstavkou

"Co je platno životní mít plán, když do toho vletí eroplán?!"

Československo (nejen) 1938

Zleva: Martin Knotek (Strážmistr Četnictva v ústroji pro pátrací službu), Gabriela Polívková (dobová civilistka), Michal Trlica (Strážmistr Četnictva v ústroji pro Stráž Obrany Státu a samozvaný vrchní velitel celé výstavky), Daniel Knotek (Příslušník Sudetendeutsche Partei) a Dalibor Snopek (Strážmistr Četnictva v ústroji pro obchůzkovou službu).

POZVÁNKA: Československo (nejen) 1938

1. května 2017 v 15:15 | Michal Trlica |  Aktuálně
Opět zdravím všechny modeláře, reenactory a příznivce historie, jak vojenské, tak "civilní" i náhodné kolemjdoucí. Tentokráte přicházím s pozvánkou na výstavu, které jsem spolupořadatel.
Možná si někteří z vás pamatují, že na minulém ročníku Plastic People of Tovačov jsem dostal nápad, a sice vytvořit na další této soutěži výstavku modelů a artefaktů mapující nelehké období našich dějin, zlomový rok 1938 kdy proběhla mobilisace Československé armády, následně byla podepsána Mnichovská dohoda a o něco později zřízen Reichsprotektorat Böhmen und Mähren - Protektorát Čechy a Morava. Rok se s rokem sešel a já s velikou radostí konstatuji, že 20. 5. 2017 se v rámci modelářské soutěže Plastic People of Tovačov uskuteční výstavka nazvaná:

"Co je platno životní mít plán, když do toho vletí eroplán?!"

Československo (nejen) 1938



PanthersCup 2017

21. března 2017 v 13:10 | Michal Trlica |  Soutěže,Výstavy
I letos jsem se zúčastnil modelářské soutěže a výstavy PanthersCup na pražském Proseku. Jelikož jsem už věkově řazen do kategorií seniorských, neměl jsem přehnané ambice a touhu po ocenění, spíše mi šlo o to, ukázat něco z naší vlastní historie a snad tím i trochu "výchovně" zapůsobit. Primárně jsem ale jel doplnit zásoby barev Vallejo, dřevěných podstavců pod modely a dalších pomůcek a potřeb. Nezapírám ani to, že jsem jel načerpat inspiraci a obdivovat výtvory svých kolegů. Co se fotek týče, opět se o nějaké podělím, ale jde spíše o doplnění článku, ve kterém se chci podělit o své vnitřní pocity a poznatky.

Věra Ferbasová

8. února 2017 v 18:10 | Michal Trlica |  Československo 1918-1945

"Myslím, že po tom všem by si zasloužila takový malý pomníček..."

Tato věta stála na začátku mého dalšího projektu.

Každý můj model, každá figurka má svůj příběh. Ani v tomto případě tomu nebylo jinak.
Jak jistě víte, v poslední době se snažím o, řekněme připomenutí dob první republiky prostřednictvím modelů, tomuto období se věnuji i v reenactingu, a domnívám se, že aby byl takový člověk věrohodný, měl by se o problematiku dané doby zajímat co nejkomplexněji a v co nejširším záběru. Bohužel, mně se vždy podaří do toho doslova spadnout. Jinak tomu nebylo ani v případě našeho filmu v letech 1930 - 1945.
Věra Ferbasová na své (dle mého názoru) nejhezčí kabinetce z ateliéru Ströminger.

Veselé Vánoce 2016

24. prosince 2016 v 14:35 | Michal Trlica |  Aktuálně
Vážení přátele, kolegové modeláři, reenactoři, zájemci o vojenskou historii, sběratelé, umělci a všichni, kteří zachováváte přízeň mému blogu. Po roce se tu opět (snad) ve zdraví scházíme. Dovolte mi opět, abych se pokusil o sepsání takového shrnutí roku, který nám pomalu, ale jistě končí a na závěr připojil krátké přání.
Náš stromeček letos změnil pozici, jinak je ale téměř identický...

Pz. Kpfw. IV Ausf. H (2. část)

4. listopadu 2016 v 12:35 | Michal Trlica |  Moje modely
Někteří z vás si možná ještě vzpomenou, že někdy koncem minulého roku jsem začal pracovat na stavbě modelu tanku Pz. IV verze H, který chci zasadit do stavu 12. Pz. Division Hitlerjugend. Další nápovědou by mohlo být, že jde o letitou a celkem zjednodušenou stavebnici firmy Academy. A právě tyto mínusy zmíněné stavebnice mě lákaly k její stavbě. Od započetí práce uběhlo mnoho času, mnoho se toho stalo a mnoho se toho změnilo. Na tanku se však neudálo vůbec nic a nyní jsem dostal chuť na pořádnou sochařinu a zhotovování vlastních doplňků většinou od nuly. Nebylo tedy nic jednoduššího než sáhnout pro krabici se zbytkem dílů a rozestavěný model do vitríny, začít opět studovat podklady na internetu a vrhnout se do práce.
Vítejte tedy u druhého dílu korejského masakru s intervencí z Japonské Tamiye a pomocí z polského RB Modelu.
Jak napovídá úvodní foto, nebude to nic pro slabší povahy odchované na nových Tamiyách a Dragonech...

Hraniční kámen Dokončení

21. října 2016 v 13:50 | Michal Trlica |  Československo 1918-1945
Buďte zdrávi kolegové! Konečně jsem se dostal k napsání druhého a posledního článku zaměřenému na výrobu hraničního kamene. No, spíše na barvení hraničního kamene, o jeho výrobě byl díl předchozí. Původně jsem plánoval článek vydat mnohem dříve, ale vše se nějak seběhlo a nebyla vhodná příležitost ani čas. Ještě bych chtěl dodta, že fotkami opět nikoho příliš nepotěším, no, co se dá dělat. Je to prostě k ničemu...
Ale nyní k postupu barvení:
Předchozí článek končil nástřikem celého kamene i terénu černou barvou. Na takto připravený základ jsem nepravidelně nastříkal bílou (kámen) a hlínu jsem nastříkal různými odstíny zemitých barev.

Kam dál