Méně je někdy více.

Fokker Dr.I (450/17)

16. listopadu 2017 v 18:45 | Michal Trlica |  Moje modely
Vítám vás u dalšího modelu na mém blogu. Pokud si ještě pamatujete má poslední slova v předchozím článku, že za poslechu soundtracku k filmu Der Rote Baron přemýšlím o svém dalším projektu a divím se, co mi to přistálo na stole, tak nyní přichází vysvětlení.
Jak je jistě znát z předchozích dvou článků o Fokkeru D.VII, za dobu jeho stavby se ve mně cosi hnulo a můj odpor k letadlům částečně zmizel. A když jsem v časopisu Modelář uviděl ohlášení novinky na září 2017 firmy Eduard, věděl jsem, že nemám kam utéct. Ve chvíli, kdy na mě vykouknul přenádherný obraz Kateřiny Borecké zachycující celočerný Dreidecker J. Jacobse s ikonickou malbou na bocích trupu, vrátil jsem se opět do dob, kdy mi bylo asi deset let a já toužil právě po tomto stroji ve své sbírce. Bohužel jej ale žádná z firem neměla ve výrobním programu a tak jsem slepil několik jiných Dreideckerů, a že jich bylo dost! Tou dobou jsem lepil převážně letadla, ale samozřejmě jsem lepil také techniku, pokoušel se o diorámy, k tomu jsem také patlal lodě a ponorky, prostě všechno, co se mi jen trochu líbilo...
Ale když jsem teď koukal na ten obrázek v Modeláři, navíc nalomen dobrým pocitem z "Dé sedmičky" a v uších stále znějícími skladbami Friend and enemy, Der Rote Baron a The child věděl jsem, že budu muset, chtě nechtě utratit 240Kč za Profipackovou novinku obrnické firmy. A tak, když jsem ve čtvrtek 7.9. došel po škole na zastávku autobusu a zjistil, že mám dost času, padlo finální rozhodnutí. Vyrazil jsem do modelářské prodejny v ulici Ztracená a po prohlédnutí regálu se stavebnicemi od Edy a zjištění, že krabičku s katalogovým číslem 7039 nevídím, tázal jsem prodavače: "Prosímvás, máte ten novej Dreidecker od Eduarda?" Pan prodavač pronesl "Někde by tu měl být!" A skutěčně, sehnul se pod pult a vytáhnul krabici k onou přenádhernou ilustrací Jacobsova stroje. A tak jsem s krabicí od Edy a o 240Kč lehčí kráčel zpět k autobusu.
Titulní obrázek krásného stroje, který mi tak učaroval, že jsem se musel odchýlit od svého protiletadýlkářského přesvědčení. Na chvíli...

Jak jsem již naznačil, dříve jsem Dreideckery a D. VIImičky skutečně obdivoval, ale fakt, že jsem na jejich lepení prostě nešikovný mě později více a více odrazoval od jejich stavby. Z toho důvodu se mi doma nahromadilo už docela dost Dreideckerů od Eduarda. Jednou je ale všechny slepím.Tentokrát jsem se však odhodlal ke stavbě pravděpodobně nejikoničtějšího stíhacího letadla všech dob a ještě k tomu muže, který na něm zaznamenal nejvyšší počet sestřelů ze všech pilotů trojplošníků na německé straně. Tím byl právě Josef Jacobs. Se svými 48 sestřely, z nichž většinu zaznamenal v kokpitu Dreideckeru a na konci války byl po Ernstu Udetovi hned druhým přeživším leteckým esem. Josef Jacobs si tento stroj natolik oblíbil, že od začátku roku 1918 až do konce války létal výhradně jen na Dreideckerech, které navíc přešly do jeho osobního vlastnictví. Jako velitel Jasty 7 si oba své trojplošníky nechal natřít celé načerno, přičemž stroj 450/17 nesl výsostné označení v podobě atypických trámových křížů tvořených širokými bílými lemy a na bocích trupu bylo ikonické vyobrazení. Podle mě je nejpravděpodobnější teorie, že jde o Borease - řeckého boha severního větru. Údajně existuje více fotek tohoto letounu, bohužel jsou ale v soukromých sbírkách a dohledatelný je jen jeden snímek, kde je stroj vyfocen zezadu, takže jestli je to u jeho pusy skutečně plamen, a zda tam vůbec je, to se odhaduje těžko...


Druhý trojplošník, který poručík Jacobs používal nesl číslo 470/17 a označení tvořené bílými trámovými kříži. Oba stroje nesly britské motory Clerget 9b o výkonu 130hp. Jacobs údajně nabízel frontovým vojákům bedny šampaňského za to, že mu seženou funkční motor ze sestřeleného Camelu. Je známo, že si své stroje rád upravoval, ale podle mnou zjištěných informací mohly být důvody dva - Clerget byl o něco výkonnější než původní Obereusel, ale také jsem četl, že rotační motory byly postupně stahovány do vnitrozemí a noví piloti se s nimi učili létat. Je tedy možné, že Jacobsovi Obereusely prostě sebrali a tak mohl buď létat na svém Fokkeru D. VII (na který byl po přemalování DR. I 450/17 přenesen bůh severního větru), nebo si sehnat na trojplošníky nové motory. Podle dalšího (bohužel jen písemného zdroje) lez říci, že v dubnu 1918 nesl stroj 450/17 stále Borease na trupu a zároveň již Clerget i vrtuli z Camelu. A právě tuto dobu jsem se pokusil na modelu zachytit. Abych příběh uzavřel, stroj 450/17, Jacobsův oblíbenec, byl zničen při spojeneckém náletu na letiště Jasty 7 19. října 1918. Josef Jacobs byl před svou smrtí 29. 7. 1978 posledním žijícím držitelem Pour le Mérite.
Zmatek do celého příběhu ale vnáší fotografie Josefa Jacobse s Pour le Mérite na krku vedle Dreideckeru s motorem Obereusel a vrtulí Axial. Občas se spekuluje i o třetím trojplošníku, ale to už asi necháme na povolanějších...
Za tu dobu se mi doma nahromadilo dost stavebnic Dreideckerů, tak proč k nim ještě nepřidat... Jako první to byla stavebnice od firmy Směr v měřítku 1:44, udělali jsme z něj "Rudého barona", stavebnice už toho dost pamatuje, je velmi nepřesná a i to Richthofenovo zbarvení jsme tankrát provedli velmi nepřesně, také jsem slepil jednu stavebnici od Eduarda v edici Dual Combo(Lothar von Richthofen a Fritz Kempf) 1:72, dalšího Manfreda (425/17) od Revellu 1:72, ještě jednoho (152/17) od Revellu 1:28, jeden Revellácký 1:144 a to je asi vše. Mezi neslepenými mě ještě čeká to, co vidíte na fotce, Edova double verze 1:72, verze z filmu Rytíři nebes, Dual Combo 1:48 a konečně poslední novinka s Boreasem na trupu.
Mé staré dvaasedmdesátinové Dreideckery slepené zhruba před deseti roky... Dobře si pamatuji, jak jsem tenkrát strašně chtěl limitku "Der Rote Flieger", jenže mi ji nikdo nechtěl koupit... A tak jsem alespoň na Vánoce dostal onu žhavou novinku, čtvrtkový Fokker Dr. I Dual Combo!
Pamatuji si také, že tou dobou byly tyto modely chloubou mé sbírky a tím nejlepším, co jsem dokázal slepit. No, tak to letí...
Pokud jsou mé informace správné, poprvé byla tato stavebnice vydána v roce 2000, což je neuvěřitelné. Na to, že je model 17 let starý je podle mě dosud nepřekonaný, až na ten Obereusel, ale i ten už Eduard nabízí v Brassinu. Co je ale podle mě úplná blbost - stavebnice byla v prodeji i jako Fokker F.I, s tím že nepoužijeme dřevěné "ostruhy" na konce dolních křídel. Rozdíl mezi F.I a Dr. I byl ale mnohem markantnější - tvar stabilizátoru a VOP, jiný tvar křidélek... Nicméně s pár úpravami by se dala ze stavebnice vysochat i slušná F. Jednička... Nyní ale už k obsahu krabice a stavbě Jacobsova oblíbeného stroje 450/17, kterou jsem započal 21.9.2017:
Pohled do krabičky...
Některé detaily mě překvapily. Na víku krabice je patrný lehce pozměněný typ písma a celková lehká změna vzhledu. Uvnitř krabičky mě překvapil šedý plast (čekal jsem původní béžový) a také barevné fotolepty. Jinak je vše při starém...
Rámeček je pořád stejný, až na barvu. Řekl bych ale, že se na některých místech objevily otřepy, na které jsem předtím nenarazil.
Největší rozdíl oproti předchozím přebalům jsou samozřejmě nové obtisky a baravné lepty.
Ovšem nevím do jaké míry jsou barevné, nebo tedy částečně barevné lepty krokem k lepšímu, je na nich totiž pouhým okem viditelný rastr a různobarevné tečky na poutacích pásech...
I obtisky nesou jakousi krupičku, nicméně soutisk vypadá velmi dobře.
A schéma, kvůli kterému tohle všechno dělám... Malinko mě mrzí, že oproti předchozím Dreideckerům je v návodu pouze anglický text o předloze a jejím pilotovi. Českou verzi si musíme najít na webu...
A konečně do práce! Letoun lze samozřejmě postavil i s Obereuselem a vrtulí Axial, nicméně když už, tak jsem chtěl mít stroj s Clergetem, abych jej ještě více odlišil od dalších trojplošníků. Jenže, kde jej vzít... Při hledání vhodné náhrady jsem narazil pouze na těžko sehnatelný resinový odlitek a tak jsem shromáždil podkladové fotografie a 3D modely a pustil se do výroby Clergetu z původního Obereuselu. V tomto měřítku to není zase takový problém, i když přiznávám, že dokonalá shoda s předlohou tu není. Pořád ale lepší než Clerget ze stavebnice Sopwithu Triplane firmy Revell. Začal jsem výrovou a usazením potrubí pro přívod paliva do válců, to bylo u Clergetu 9b ploché a vedlo za válci, já jsem jej vytvořil ze zploštělého vytaženého rámečku.
Zepředu jsem na každý válec doplnil dvě táhla z tenší plastikové nitě a ke každému válci jsem dodal svíčku. Ano, u originálů jsou na každém válci dvě, ale mě by tam nějak nevešly...
Po celou dobu těchto úprav mi vrtalo hlavou, jak se ten Clerget vlezl pod kryt Dreideckeru... No asi se tam vešel, já jsem musel později lehce upravovat, ale zatím jde všechno podle plánu... A docela to i slušně vypadá!
Po úspěšném dokončení pohonné jednotky jsem se vrhnul na poloviny trupu. V nich bylo třeba odstranit předlisovanou trubkovou konstrukci, nahoře je již odstraněná a dobroušená, dole je díl bez úprav.
Výrobcem nabízená leptaná trubková konstrukce trupu se mi příliš nelíbí, protože je plochá. A tak jsem se rozhodnul pro výrobu nové z vytaženého rámečku.
Zkusmé uložení v bocích trupu.
Ruční pumpa pro zvýšení tlaku v palivové nádrži je také původně z leptu. Není nic efektivnějšího a jednoduššího, než ji vyrobit z drátku a vytaženého rámečku.
Nasucho uložená pumpa.
Levá část konstrukce obsahuje spínací skříňku zhotovenou z kousku plíšku a páku ovládání přípusti paliva. Páka samotná je z leptů, mechanismus pod ní je zhotoven z drátku.
Zkouška
Podlaha po odstranění předlisovaných pedálů a s doplněnými detaily, trupovou přepážku jsem doplnil o konstrukci pro uchycení sedačky.
Boky trupu jsem nastříkal Surfacerem 1000 a pak jsem začal s barevnou úpravou. Nejprve barva plátna, přes ni následovalo několik nepravidelných filtrů černou Vallejo. Tím jsem chtěl napodobit prosakující černý nátěr. Následně jsem vymaskoval trojúhelníky tvořené překližkou a nastřkal je Tamiyou XF-59. Dále jsem oleji Neapolská žluť a Siena pálená naznačil strukturu překližky.
Vymalované díly konstrukce trupu se všemi ovládacími prvky...
Konstrukce vlepená do polovin trupu. To jsem ještě netušil, jak jsem si zavařil. Tím, že jsem trup dostatečně nevybral se stalo, že konstrukce příliš odstává od boků kokpitu. Za blbost se platí... Ale bude hůř!
Původní upravenou přepážku jsem nakonec musel vyhodil a vyrobit ji zcela od nuly, protože se nevešla do trupu s novou konstrukcí. Bylo to ale dobře, jelikož nyní vypadá přepážka lépe, stejně tak uchycení sedačky.
S upínacími pásy jsem svedl několikahodinový boj, který skončil remízou. Chtěl jsem je natvarovat lépe, bohužel to dopadlo tak, jak vidíte na fotografiích. Spokojenost asi poloviční, ale lépe už to nešlo. Důležité ale bylo přemalování partií, kde bylo složení barvy z teček viditelné. Původní natištěné švy jsem ponechal.
Podlaha s řídící pákou a pedály z přiloženého leptu. Návod nás nutí přilepit kompas k boku trupu, nicméně u předlohy se nacházel na podlaze, a tak jsem jej umístil takto. Původní stupnici kompasu jsem zamaloval bílou barvou, byla strašná...
Naproti tomu stupnice kompasu z obtiskového archu je o několik tříd výše. Dokonce i písmena N, O, S, W jsou na ní patrná okem. Také jsem doplnil lanka ovládání letounu.
Pohled na dokončenou podlážku a přepážku se sedačkou. Řekl bych, že docela dobré... Já jsem spokojen. Jen ty pásy mohly sednout lépe.
A můžeme začít vše skládat do trupu... Obě poloviny trupu jsem za přepážkou natřel matnou černou Vallejo pro eliminaci nežádoucích odlesků, nahoře totiž přepážka nedoléhá na hřbet trpu a vzniká zde mezera jíž je vidět dovnitř.
Bližší pohled na levou polovinu trupu s vlepenou podlážkou a přepážkou se sedačkou.
Škoda jen, že po uzavření trupu a přilepení středního křídla odtud bude vidět jen malá část...


Obě poloviny trupu připravené ke slepení.
K lepení trupu jsem použil rozpouštědlové lepidlo Tamiya pro zajištění co nejpevnějšího spoje a poloviny k sobě fixoval stažením páskou. V přední části, kde se trup lehce rozevíral jsem si vypomohl kapkou kyanoakrylátu.
O několik dní pozdeji jsem pásku sundal a lehce přebrousil hřbet a spodek trupu v místě slepení.
Ačkoli jsem to nečekal, na hřbetu a v oblasti motoru jsem musel tmeit Surfacerem. Po přebroušení stopy po dělení formy jsem přilepil dolní křídlo a stabilizátor s VOP.
Při začíšťování vzpěr stabilizátoru se mi povedlo jedni z nich zlomit a tak jsem je raději zhotovil nové...
Z podkladových fotografií stroje 450/17 lze vysledovat, že měl doplněné trubkové výztuhy aerodynamického krytu osy podvozku podobně, jako další stroje Jasta 7. A tak jsem tyto vzpěry zhotovil z vytaženého rámečku a pásku plíšku. Také jsem aplikoval výplet z chemlonového vlákna.
Celá podestava podvozku je z mého pohledu asi nejslabší část stavebnice. Přední podvozkové hohy se lepí ke spodku trupu natupo, což nezajišťuje nijak velkou pevnost spoje, navíc se mi ani bez použití hrubé síly nedařilo natvarovat právě přední nohy tak, aby seděly na svém místě. Proto bylo nutné celou podestavu podvozku přilepit již v této fázi. Díky jednobarevné kaufláži je to možné, ovšem při výběru některé ze stíraných by to byl asi nemalý problém. Jelikož mám ale zálusk i na stroje Hanse Weisse a Adolfa von Tutscheka, asi mě tento problém ještě někdy čeká...
Kulomety MG08 Spandau jsou v Profipacku nabízeny s možností vylepšení prostřednictvím leptané sady. Nahoře vidíte upravenou zbraň, dole čistě po vyštípání z rámečku a začištění. Výsledná sestava je ale velmi křehká, leptaný chladící plášť se lepí k tělu zbraně natupo a tuto nevýhodu jsem velmi dobře poznal při kompletaci modelu.
Oba Maschinengewehry po vylepšení lepty.
Podle návodu náme použít ústí hlavní z původního výlisku, ale já jsem místo původního válečku vybrousil nová ústí z kousku rámečku a dodal jim správný trychtýřovitý tvar.
Po dolepení leptaných doplňků a vymaskování kokpitu můžeme do Surfu...
Všimněte si doplněné trubky pro sání motoru.
Pořád nechápu tu spáru na hřbetu trupu, kde jsem udělal chybu...
K motoru Clerget je třeba mít i odpovídající britskou vrtuli. A tak nyní konečně přišla řada na vrtuli z Eindeckeru a lehké dobroušení podle podkladové fotografie. Také jsem odstranil kování, jelikož i tuto partii řeší stavebnice leptaným dílem.
Vše připraveno na kontrolní nástřik tmelem Mr. Surfacer 1000.
Surfacer odhalil pouze špatně přetmelený hřbet trupu a tak jsem na této frontě mušel ještě zapracovat. Jinak ale vše bylo v pořádku.
I drobné díly byly bez vad, až na lepidlem ucpané chladící otvory v předních dílech chladících plášťů kulometů, ale ty jsem již nedokázal opravit.
Když jsem vyřešil spáru na hřberu trupu, nastříkal jsem vše polomatnou černou Tamiyou vzniklou smícháním lesklé černé barvy odstínu X-1 s matnou bazí. Poměr byl čistě od oka, dokud jsem se stupněm lesku nebyl úplně spokojen. Na takto připravený dokonale vysušený povrch jsem za pomoci roztoků firmy Agama začal nanášet obtisky. Z důvodu jejich docela velké plochy jsem pracoval v etapách rozvrženách do tří dnů. Nejprve jsem nanesl kříže na horní plochu dolního křídla, následně na dolní plochu horního křídla a do druhého dne jsem nechal obtisky usadit a proschnout. Následující den jsem pokračoval nanášením křížů a malby Borease na boky trupu a to tak, že jsem nejprve na lebou polovinu trupu nanesl kříž podle podkladové fotografie a ještě před jeho definitivním usazením jsem nanesl velký obtisk boha severního větru tak, abych mohl oběma motivy ještě hýbat a případně doladit jejich vzájemnou polohu podle fotografie. To samé jsem provedl i na druhé straně trupu. Třetí den jsem nanesl obtisky na horní křídlo a SOP. Nevím proč, ale jeden z křížů na horním křídle mi i při použití hypersolu odmítnul kopírovat povrch otvoru pro průchod lanka ovládajícího křidélko. S obtisky se mi pracovalo velmi dobře, ovšem mohly by být o něco tenší a jejich povrch se skutečně vyznačuje lehkou krupičkou.
Malá vsuvka - Kříže na horní straně spodního křídla nesl Jacobsův stroj podle některých pramenů kvůli snadné a rychlé identifikaci, stávalo se totiž, že si němečtí stíhači pletli Fokkerovy Dreideckery s britskými Sopwith Triplane a pálili tak na své spolubojovníky...
Zde je patrný lehký lem krycího laku obtisku i malinko horší soutisk červené s bílou v oblasti křídla. I šedé stíny by mohly být trochu níže, na opačné straně trupu tyto nedostatky na obtisku nejsou...
Po přelakování obtisků polomatným lakem tamiya X-35 jsem zapustil dark wash MIG productions do spár a vymaskoval porty na křídlech, trupu a stabilizátoru. Zdlouhavá a nudná práce, ale výsledek za tu námahu stojí.
Vymaskované porty na spodním křídle a stabilizátoru a konstrukce na trupu a směrovce.
Totéž na křídlech...
Směrovka po přestříkání silně zředěnou Tamiyou XF-1. Efekt se možná jeví jako přehnaný, nicméně po další patině bude zjemněn.
Efekt po nástřiku a odmaskování. Na černé plochy jsem použil silně zředěnou syntetiku Revell 35 ředěnou cca 95:5 ve prospěch ředidla. Stříkal jsem tři vrstvy přes sebe a na bílých plochách jsem stříkal stejnou směsí jako na směrovce. Tedy Tamiya XF-1 95:5 ve prospěch ředidla X-20A.
Detailní pohled...
A bližší pohled na stabilizátor. Patrné jsou jak porty, tak i zapuštěný wash ve spáře mezi stabilizítorem a VOP.
Nyní je čas na hliníkovou schránku na střelivo. Kvůli říliš široké trubkové konstrukci vlastní výroby nešla zasunout do trupu, proto jsem ji ještě před barvením musel z obou stran obrousit asi o 0,8mm. Po Surfaceru jsem ji nastříkal hliníkovým odstínem Tamiya XF-16.
Následoval wash...
Kulomety Spandau jsem nejprve nastříkal akrylovou Tamiyou X-10 a pak nanesl wash.
A pak už jsem mohl začíl kompletovat. Nejprve je nutné vlepit schránku na náboje do centroplánu a potom můžeme střední křídlo usadit na místo. Já jsem k jeho lepení použil klasické rozpouštědlové lepidlo, abych měl dostatek času na usazení a srovnání středního křídla se spodnm. Když spoj dokonale proschnul, pustil jsem se do uložení kulometů, které ale ne a ne zapadnout mezi podavač nábojového pásu a sběrač prázdných nábojnic. A tak se odehrála další bitva mezi mnou a dvěma zbraněmi, která skončila několikrát zlomeným kulometem a nemalými ztrátami. Nakonej se mi podařilo nějak je usadit, i když geometrie i celkový vzhled utrpěly dost těžkou porážku. První vady na kráse jsou na světě... Mezikřídelní vzpěry jsem lepil pouze ke spodnímu křídlu, protože jsem počátal s tím, že je ještě budu muset lehce nakroutit, abych udržel rovinu horního křídla se středním a dolním. To nejhorší mě čeká...
No, docela to ujde, ale mohlo být lépe. Všimněte si vymalovaného lemu kukpitu.
Za kulomety jsem podle fotografie doplnil cosi, co je na podkladovém obrázku světlejší než lem kokpitu a možná je to kožené postrování, ale to s určitostí nevím... Ještě před umístěním kulometů jsem ale vlepil trubku spojující obě části boční viditelní kontrukce trupu a umístil na ní číselník z obtiskového archu.
Uprostřed podavačů nábojových pásů by mělo být vybrání, kterým je pás vidět, ale při pokusu o namalování pásu jsem teto detail radeji vynechal... Kdyby byla tato část pásu v obtiskovém archu, hodně by to vzhledu modelu pomohlo.
Jeden z nejnáročnějších kroků stavby - usazení horního křídla. Ačkoli ve všech recenzích, které jsem na tento Dreidecker četl je popisován jako bezproblémový já je měl. Srovnat všechny křídla do roviny ani tak obtížné není, ale vzpěry vycházející z centroplánu ne a ne sednout. A tak jsem je nelepil k centroplánu, ale k hornímu křídlu a ten půlmimimetr, který levitovaly nad centroplánem jem prostě nastavil Milliputem. Inkriminovaná místa jsem přestříkal černou a nikdo nic nepozná. Horší je to ale na spodní straně horního křídla, kde ulpělo několik kapek lepidla a i po přestříkání jsou stále viditelné. Tohle soutěžní model nebude ani náhodou... Pokaždé, když dělám podobný model, mající spojitost s nějakou historickou osobností, přistihnu se u toho, jak si říkám "Doufám, že se na mě onen člověk odněkud shora dívá a vídí to!" Dnes jsem ale cítil toto: "Jenom doufám, že to náš erfolgreicher Kampfflieger Leutnant Jacobs nevidí!"
Z tohoto pohledu to zase tak zle nevypadá.
Výplety z chemlonového vlákna a lanka řízení z vytaženého rámečku, doplněná SOP a kola podvozku. Pneumatiky jsem původně zkoušel vymalovat štětcem, ale když jsem se shledal s nečekaným neúspěchem, sáhnul jsem po maskách a gumy nastříkal. Po přilepení kol jsem podvozek i okolí ostruhy zaprášil nástřikem silně zředěné akrylové Tamiye XF-52.
A nyní již k motoru Clerget 9b, respektivek jeho barvení. Nejprve samozřejmě Mr. Surfacer 1000...
...následoval nástřik Gunmetalem Tamiya X-10 ještě před washem vymalování mosazných trubek a svíček...
...wash a po něm zesvětlení žebrování válců a táhel.
A hotový Clerget zezadu.
Motor pod krytem připravený k osazení na model, celkovou kompletaci jsem ale prováděl až po přilepení letounu k podložce.
Další vsuvka - Při hledání podkladů jsem narazil na příběh, kdy údajně britský pilot sestřelený Jacobsem a následně vzatý do zajetí svému soupeři prozradil, že byl udiven rychlostí jeho trojplošníku. Takže buď mu Clerget skutečně dodal o něco vyšší rychlost než Obereusel, nebo to bylo pouhé zdání britského letce.
Ačkoli jsem podložku dělal úplně stejně jako vždy, polystyren použitý jako výplň se mi prostě vypařil a při vytlačování prohlubní pro kola Fokkeru jsem se propadl skrz. A tak se celý projekt o týden natáhnul, jelikož jsem musel nejprve zafixovat nadrobené kousky opadané stěrky uvnitř podložky, následně díru vyplnit, zastříkat, nanést wash, drybrush a nově zatravnit. Po kapkách lepidla na horním křídle Dreideckeru, potížích s výpletem a ulomeným podvozkem při pádu letadla jsem teď už měl všho akorát tak dost. Na letadla jsem prostě levej!
Podložka po opravě, je sice dutá, ale drží.
Po přilepení stroje k podložce jsem doplnil motor, vrtuli s kovýním, ovládání křidélek horního křídla a bylo hotovo.
Pohled na Clerget s vrtulí z Camelu.
Na přední stranu podstavce jsem samozřejmě umístil popisku a fotografii Josefa Jacobse.








A jako poslední fotografie porovnávající můj model s předlohou.
Do stavby jsem se jak je asi patrné ze začátku článku pustil jen shodou několika náhod. Hodně napomohlo to, že jsem byl nalomený stavbou předchozího Fokkeru, která mě navíc velmi nadchla a bavila. No a velký podíl na tom má samozřejmě i volba předlohy pány v Eduardu (protože nebýt Jacobsova stroje, do stavby bych nešel) a také krásná titulní grafika K. Borecké. Bohužel se ale ukázalo, že bych se měl držet svého kopyta a i když se mi povedlo geometrii modelu více méně uhlídat (ty kulomety jsou strašné, já vím, ale aspoň křídla jsou rovnoběžná), tak jsem stejně nedokázal úplně uhlídat čistotu stavby na spodní straně horního křídla. No a tak jsem alespoň fotil tak, aby to nebylo vidět. I tyn primitivní výplet mezi trupem a horním křídlem mi dal celkem do těla, tedy je vidět, že bych se měl vrátit k bojovce a figurkám.
Edův Dreidecker je skvělá stavebnice, narozdíl od několik desítek let staré Revellácké D. VIImičky je zde naprosto brilantně naznačeno potažení plátnem a porty jsou krásně jemné, žádné pásy na křídlech... Nesmí se ale dát do rukou mně, protože pak vznikají chyby i tam, kde běžně nejsou.
Já osobně mám z tohoto modelu velmi smíšené pocity - na jednu stranu jsem rád, že mám konečně ve sbírce stroj Josefa Jacobse s Boreasem na trupu - nejúspěšnějšího pilota Dreideckeru, na druhou stranu ale vím, že mohl dopadnout mnohem lépe. Během stavby se střídalo jak nadšení z práce, tak i chvíle beznaděje, když věci přestaly jít podle plánu a hrozilo, že Fokker skončí v koši. Uvědomil jsem si ale jednu věc: Modelařina vlastně není o tom slepit model z krabičky bez nejmenších potíží, pravý modelář musí dokázat, je je schopen se s komplikacemi vypořádat a všechny nedostatky nějakým způsobem vyřešit - ať už vznikly při výrobě stavebnice, nebo při jejím lepení.
Na soutěžích model zřejmě k vidění nebude, protože bych tak akorát ukázal, že letadla neumím a také si myslím, že díky poměrně křehké konstrukci by ani nepřežil převoz.
Já doufám, že se vám mé pojetí tohoto ikonického stroje alespoň trochu líbí a slibuji vám, že při dalším projektu už budu stát nohama pevně na zemi. Tak snad to dopadně o něco lépe.
Michal
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama