Méně je někdy více.

Československo 1918-1945

Fokker D VII Dokončení

24. září 2017 v 18:35 | Michal Trlica
Konečně se dostávám k napsání článku o barvení a finální kompletaci dvaasedmdesátinového Fokkeru D. VII, který byl součástí výzbroje československých leteckých sil během dvacátých let dvacátého století. V předchozím článku jsem se pokusil o letmé představení předlohy a také jsem nastínil průběh stavby a veškeré provedené úpravy, které stavba "našeho" Fokkeru vyžaduje. Dnes se tedy vrhněme na jeho dokončení.
Hned v začátku procesu barvení mě doběhlo několik nepříjemností. Nejen, že mi chyběly základní barvy pro nástřik kamufláže a výsostného označení, ale ještě k tomu mi praskla hadice spojující kompresor s pistolí. K mé smůle měl jedinný e-shop, kde byla mnou potřebovaná hadice dovolenou a tak se proces nástřiku musel odložit. Nakonec jsem ale hadici i barvy sehnal a začal s prací. Nyní se podívejme na několik fotografií:
Přiznám se bez mučení, fotit jednotlivé vrstvy barev a postup maskování všech polí se mi ani trochu nechtělo, a tak jsem vyfotil až výsledek. Pokusím se ale celý proces popsat.

Fokker D VII (1. část)

10. srpna 2017 v 18:20 | Michal Trlica
Zdravím a opět vás všechny vítám na stránkách mého blogu. Ani dnes se nevyhneme tematice meziválečného Československa, avšak narozdíl od všech dosavadních projektů se časově přiblížíme ke vzniku republiky a konci první světové války. Tentokráte zavítáme do začátku 20. let a podíváme se na jeden z nejlepších strojů, který naše letectvo tou dobou mělo k dispozici. Není to žádné jiné letadlo, než Fokker D VII. Ještě než se ale podíváme na fotografie ze stavby, dovolte mi prozradit, jak jsem se k tomuto projektu vůbec dostal.
Na letošním Tovačově jsem získal za model StuGu III 1:100 ocenění ve formě stavebnice Avie B-9 od firmy Kovozávody Prosějov. Moje první reakce nebyla příliš nadšená, ačkoli radost z ocenění jsem měl, nicméně víte, jaký vztah mám k letadlům. Brzy mi ale došlo, že je to vlastně skvélá cena, jelikož perfektně zapadá do našeho projektu "RČS 1918-45". Pak jsem si ale vzpomněl na své dětství a chvíle, kdy jsem si s velikým zalíbením prohlížel monografii ze starého ABC po tatovi. Nevím, jak jsem došel zrovna na tuhle monografii právě přes Aviu, nejspíše kvůli stejné kamufláži. A jak jsem si tak čerstvou krabičku od Kovozávodů prohlížel a utápěl se v zelené, hnědé a okrové se spodními plochami v hliníku, čím dál více jsem před sebou viděl onu monografii - byl to Fokker D VII z Chebu. Ten Fokker mi pořád ležel v hlavě a tak jsem se rozhodnul ono staré ABC hledat. Bohužel se tato akce nesetkala s úspěchem, ale to mi neubralo na chuti a rozhodnul jsem se hldat na internetu. Brzy na to jsem si vybavil čtvrtkový Fokker D VII MÁG firmy Eduard, který také obsahoval schéma Fokkeru W. Nr. 3867. Ale proč to všechno? Zapřísáhnul jsem se totiž, že za stavebnici letadla už nikdy nebudu utrácet a přebytky prodám (abych měl na fotografie Věry Ferbasové ;) ), ovšem tohle je jiný případ. Kdysi dávno jsem D VII mu vyhrál na Modellbrně. A tak jsem ji vytáhnul z kitníku a upřímně se leknul. Jde totiž o dost starou stavebnicu firmy Revell, běžně k dostání za cenu kolem 150Kč. Ale jako základ - proč vlastně ne? Naší výstavce to jen prospěje, zatím samá technika, tak proč ne pěkný letoun. Navíc se musím přiznat, že v tomto zbarvení jej vlastně budu dělat docela rád, jako takovou vzpomínku na staré dobré časy. Jenže... Dvaasedmdesátinový Fokker D VII od Revellu nejde tak úplně s "naším" prvorepublikovým strojem dohromady. Kvůli odlišnému motoru a především chladiči. Náš je totiž osazen rakouským motorem, ten od Revellu představuje stroj Rudolfa Bertholda v čistokrevném německém provedení. Ale ani tohoto jsem se nezaleknul a jedním z prvních kroků tak byla konverze chladiče. Tento článek ale začnu vyprávěním o interiéru letounu...
Kokpit je ve stavebnici vyřešen velmi jednoduše - žádný tam prostě není. Dle návodu máme výřez v trupu prostě vyplnit figurkou pilota a tím má být vše vyřešeno. Myslím, že na dnešní standard je to trochu provizorní řešení, a tak jsem prohledal zásobárnu dílů, vrakoviště a hlavně nesčetné množství webových stránek a pustil se do výroby kokpitu od nuly.
Jako první jsem z plastové destičky vyřezal a dobrousil přepážku za sedadlo pilota, pokračoval jsem podlahou a motorovou přepážkou, která je u originálu řešena, řekněme trošku jinak... Ostatně, celý interiér je u originálu řešen jinak, ale pořád lepší, než prázdné nic. Z vytaženého rámečku byla zhotovena řídící páka a ovládání letounu včetně pedálů (zde došlo i na drátek). Sedačka pochází zřejmě z Eindeckeru, který jsem za svých mladých let trošku... No, nedopadl dobře. Upínací pásy jsou opět z vrakoviště, ze zbytků leptů.

LO vz.37 typ E2

24. července 2017 v 12:40 | Michal Trlica
Zdravím přátelé a kolegové a vítám vás u dalšího článku o modelovém ztvátnění historie republiky Československé, tentokráte konkrétně o objektu lehkého opevnění vzor 37 typ E2.
Tento sádrový řopík formy ŘOP o.s. jsem spolu s dalšímy objekty LO vyhrál před pár lety v Tovačově, jeden jsem již zpracoval a co s těmi dalšími dvěma, o tom jsem zatím jen přemýšlel. Po dlouhém uvažování a v nadšení z naší letošní výstavky v rámci PPofT jsem se nakonec rozhodnul sáhnout pro "Éčko" a udělat jej jen tak, bez figurek, prostě s osádkou uvnitř. Celou situaci jsem usadil do září 1938, tedy do období před a během mobilizace. Nechtěl jsem totiž nic náročného, jen další kousek, který dokreslí mou a naše sbírky modelů, představující částečný obraz o dění v tehdejším Československu. Po té "armádní" stránce jsou řopíky s tímto obdobím neodmyslyteně a navždy spojeny.
Nejrozšířenějsším typem LO bylo a stále je "Áčko" ve všech verzích a modifikacích, o mnoho a mnoho méně je typu E, který měl tvořit až druhý sled a střílnu má umístěnu, narozdíl od typu A přímo proti postupu nepřátelských jednotek. To jej činí oproti většině ostatních typů s čelní stenou opatřenou kamenným záhozem poměrně zranitelným, proto umístění až do druhého sledu, nejčastěji pro krytí silnic a koridorů mezi ostatními objekty.
Podle průzkumu, který jsem provedl existovalo rozdělení LO 37 E do dvou podskupin, typ E1 (s vstupní chodbou zalomenou doprava) a typ E2 (s vstupní chodbou zalomenou doleva) - můj případ. "Podtyp" E1/2 se dá rozeznat i při čelním pohledu podle zalomení jedné ze stěn a umístění mřížky výdechu povýstřelových spalin. Dále se jako většina ostatních typů i Éčko dělilo na verzi normální a zesílenou, podle síly stěn.
Dalším oříškem bylo vybrání konkrétního objektu, který by měl můj zmenšený model představovat. Nějeakou dobu jsem
si pohrával s myšlenkou na ztvárnění objektu č. 1238, který je v současné době krásně zrenovován a patří Pevnostnímu muzeu Vranov. Podle dostupných fotografií tento objekt několikrát změnil kamuflážní nátěr a na mnoha webech je krásně fotograficky zdokumentován. A právě proto jsem si jej nakonec jako předlohu nevybral - protože jej každý moc dobře zdá.
Při hledání na mapě opevnění jsem se zastavil v IX. stavebním úseku (Oblast Kolštejn - Brnná). Zde se nachází několik objektů typu E, z nihž jeden byl již bohužel zahlazen lomem. A tak jsem se rozhodl pro takový lehce "coby-kdyby" projekt a stvořil objekt z oblasto Kolštejna tak, jak mohl (ale také nemusel) vypadat v roce 1938.
Nyní několik málo fotografií:
Jak již bylo řečeno, jde o sádrový odlitek objektu LO 37 typ E od firmy ŘOP o.s. Je patrné, že se jedná o verzi bez terénu. Většinu objektů tato firma vyrábí ve verzi holé i s terénem. Já osobně mám raději tyto holé objekty, protože si tak můžu vyrobit terén přesně podle svých představ a minimálně nebudou stěny objektu rovnoběžné se stěnami podložky, což je u Éčka tohoto výrobce skutečností. V této fázi je objekt opatřen vrstvou lesklého laku Bakrylex lehce naředěného vodou pro snížení savosti porézní sádry. Proto ten lesk.

Věra Ferbasová

8. února 2017 v 18:10 | Michal Trlica

"Myslím, že po tom všem by si zasloužila takový malý pomníček..."

Tato věta stála na začátku mého dalšího projektu.

Každý můj model, každá figurka má svůj příběh. Ani v tomto případě tomu nebylo jinak.
Jak jistě víte, v poslední době se snažím o, řekněme připomenutí dob první republiky prostřednictvím modelů, tomuto období se věnuji i v reenactingu, a domnívám se, že aby byl takový člověk věrohodný, měl by se o problematiku dané doby zajímat co nejkomplexněji a v co nejširším záběru. Bohužel, mně se vždy podaří do toho doslova spadnout. Jinak tomu nebylo ani v případě našeho filmu v letech 1930 - 1945.
Věra Ferbasová na své (dle mého názoru) nejhezčí kabinetce z ateliéru Ströminger.

Hraniční kámen Dokončení

21. října 2016 v 13:50 | Michal Trlica
Buďte zdrávi kolegové! Konečně jsem se dostal k napsání druhého a posledního článku zaměřenému na výrobu hraničního kamene. No, spíše na barvení hraničního kamene, o jeho výrobě byl díl předchozí. Původně jsem plánoval článek vydat mnohem dříve, ale vše se nějak seběhlo a nebyla vhodná příležitost ani čas. Ještě bych chtěl dodta, že fotkami opět nikoho příliš nepotěším, no, co se dá dělat. Je to prostě k ničemu...
Ale nyní k postupu barvení:
Předchozí článek končil nástřikem celého kamene i terénu černou barvou. Na takto připravený základ jsem nepravidelně nastříkal bílou (kámen) a hlínu jsem nastříkal různými odstíny zemitých barev.

Hraniční kámen (1.část)

2. září 2016 v 12:20 | Michal Trlica
K událostem kolem roku 1938 v naší zemi neodmyslitelně patří pohraniční oblasti a tím pádem samozřejmě i hraniční kameny vyznačující průchod státní hranice.
Podle Wikipedie v současné době existují tři základní typy hranečníků s rozměry dle normy ČSN 72 2518, nicméně při výpravě na Kralický sněžník jsem změřil, že tyto rozměry nejsou v praxi úplně dodrženy. Zároveň je z prvorepublikových fotografií jasně patrné, že hraniční kameny měly různorodé velikosti a v systému jejich značení se ztrácím úplně. Některé jsou značené pouze písmeny ČS, bez jakéhokoli čísla, na některých je patrné číslo vyvedené pouze arabskou číslici a iniciála ČS... Jinde je zase označení podobné tomu současnému. Tedy popravdě řečeno, jsem z toho zmaten a několik webů věnujících se této tematice mi také moc nepomohlo. A tak tedy jen reprodukuji to, co vidím na fotografiích. Rozhodně jsem ale chtěl mít hraniční kámen ve své sbírce, jelikož jde o celkem jednoduchou ale velmi zajímavou součást československé histroie i současnoti.
Nyní pár fotek z jeho výroby:
Podle ne zcela jistých rozměrů prvorepublikových hranečníků by bylo možné můj odlitek použít pro měřítka 1:6 až 1:4. Kámen vzniknul odlitím ze sádry do jednoduché formy z polystyrenových desek. Uprostřed sádrového kvádru je polystyrénový hranolek sloužící pro odlehčení a také snižuje spotřebu použité sádry. Také můžete vidět, že jedna strana kvádru je tmavší. Tam mi došla sádra... Jako podstavec jsem použil podmisku pod květináč zakoupenou v Baumaxu. Zvláštní pocit, když platíte za celý nákup 4Kč...

Motorový vůz M120.4

22. srpna 2016 v 17:45 | Michal Trlica
V rámci našeho projektu nazvaného Československo 1918-1945 modely pěkně přibývají, i když zatím jen ode mně. Není se však čeho bát, Dan s Martinem již pracují na figurkách financů a já mám rozdělané další dva projekty. Kolega Dalibor je bohužel pracovně vytížen, a tak je zcela pochopitelné, že jsem vám ještě nemohl představit jeho již dokončenou figurku.
Tentokrát se podíváme na model malinko odlišný od těch ostatních a to hned v několika aspektech. Jednak jde o model poněkud civilnějšího charakteru, a také jde o model papírový.
Když jsem s modely začínál, lepil jsem ty plastikové i papírové, především kvůli jejich snadné dostupnosti a nižší ceně. Při "lámání chleba" jsem se nakonec rozhodl pro dráhu modelů plastikových, jelikož se mi zdá práce s nimi snažší, ale nyní se mi sbírka časopisů ABC a zkušenost s papírem perfektně hodí. Myslím, že zařazení tohoto typu modelů bude příjemným zpestřením celého projektu a nabídne divákům pohled krom toho militantnějšího sektoru i do sektoru čistě civilního.
Nyní ale už k modelu samotnému. Jeho autorem je Michal Dudáš a vyšel v rámci seriálu Modely historické železnice v ABC, vydání 3/2008. Měřítko modelu je 1:87 a celá "stavebnice" je naštěstí velmi jednoduchá, takže ji zvládne i takový papírový analfabet, jako já. Model je navíc doplněn o podložku s pozadím a tři placaté figurky, které jsem také využil. Na modelu by se dalo doplnit mnoho detailů, avšak celou stavbu jsem bral jako výplň volného času a zpestření sbírky vojenských modelů, takže jsem jej slepil bez úprav, pouze jsem kolejnice a styčné plochy kol s nimi nabarvil stříbrnou barvou Revell.
Motorové vozy této řady vyráběla Kopřivnická vozovka, dnešní Tatra, v letech 1930-1935 a vyrobeno bylo 89 kusů. Stanoviště strojvůdce bylo umístěno na střeše vagonu díky čemuž získal vůz přezdívku věžák. S motorem o výkonu 74kW dosahoval při hmotnosti 12,5t maximální rychlosti 50km/h a pojal 36 sedících a 10 stojících pasažérů.
V rámci našeho kolektivního prvorepublikového záměru bych ještě doplnil, že tento vůz sehrál důležitou roli v prvním dílu třetí řady seriálu Četnické humoresky.
A nyní foto:
Stavba uběhla velmi rychle a tak jsem nefotil postup, jelikož se mi to stejně zdálo zbytečným.

Na stráži vlasti - Dokončení

7. srpna 2016 v 22:25 | Michal Trlica
V předchozí části jsem popsal lepení a úpravy figurky strážmistra četnictva, který je zařazen do stavu 15. praporu SOS v listopadu 1938. Nyní vám představím jeho malbu a dokončení celého projektu.
Nyní již obrazem:
Na základ (uniforma černý, hlava bílý) jsem začal malovat pomocí barev Vallejo. Na služební přilbu jsem použil odstín Vallejo 830 (Feldgrau), jelikož je nejpřesnější. V horních partiích jsem základ zesvětloval přídavkem bílé.

Na stráži vlasti... (1.část)

17. července 2016 v 23:00 | Michal Trlica
Opět zdravím všechny příznivce modelařiny, mého blogu a také zájemce o předválečné Československo a jeho četnictvo. Právě o figurce strážmistra četnictva bude dnešní článek. Půjde o příslušníka 15. praporu SOS, který měl v roce 1938 velitelství v Bruntálu, v lednu 1939 se přesunul do Olomouce. Moje figurka bude zachycovat SOSáka během hlídání státní hranice nyní již druhé republiky v listopadu 1938.
Použil jsem figurku firmy ŘOP o.s. z cenově výhodného setu Československo 1938 (lze ji zakoupit i smaostatně). Drobnou vadou na kráse je již název figurky, znějící "Strážmistr četnictva Českosovensko 1930 - 1939". Správně lze figurku použít až od 22.7.1937, kdy byly rakvičky pro hodnosti Strážmistr až Praporčík nahrazeny trojcípími hvězdičkami. Figurka by tedy při použití před vydáním předpisu z roku 1937 nesla hodnost Vrchni strážmistr (podle předpisu platného od 10.7.1930 do 22.7.1937). Jde sice jen o detail, ale je lepší před použitím figurky do diorámy nebo viněty prostudovat podklady, abychom předešli pozdějším komplikacím.
Samotná figurka sestává ze dvanácti resinových dílů odlitých bez bublinek, ovšem na některých partiích je patrné opotřebení formy. Například vlasy figurky jsou zhruba z poloviny zničeny a bude potřeba narýt je znova jehlou.

"Was ist das?! - Co to je?!"

7. července 2016 v 22:20 | Michal Trlica
Jak napovídá článek předchozí a název tohoto, jde o první dílek mozaiky diorám, vinět a figurek mapujících historii naší vlasti.
Dnes vám představím diorámu v měřítku 1:72, která zachycuje situaci během předávání objektu lehkého opevnění vz.37 německým okupantům. Ti dostali naše pohraniční obranné linie bez jedinného výstřelu z důvodu podepsání Mnichovské dohody, ustanovující postoupení pohraničního území, tzv. Sudet Německé Říši. Moje dioráma není podložená žádnou fotkou ani vyprávěním pamětníka, ale proč by nemohli naši muži v říjnu roku 38 klást odpor alespoň štětcem a plechovkou bílé barvy? Myslím, že rozčílený německý důstojník byl veliteli objektu alespoň částečnou satisfakcí, i když by mu asi raději vrazil bajonet do břicha. Ovšem jakou bude mít tahle legrácka dohru, to je zase jiná otázka...
Nicméně podívejme se na postup prací prostřednictvím fotografií:
Základem pro celou scénu je samozřejmě objekt LO 37 typ A od firmy ŘOP o.s.. Před několika lety jsem jej vyhrál na soutěži v Tovačově a nyní konečně našel uplatnění. Jde o kvalitní sádrový odlitek doplněný resinovými odlitky periskopů a mříží zabezpečujících vstup do objektu. Odlitek je ale naprosto hladký, což není příliš modelové, a tak jsem tupováním Surfaceru vytvořil struktutu povrchu, který nevyl u předloh nijak hladký. V mnoha případech je na povrchu objektu patrné i odstraněné deskové bednění... Ze styroduru jsem vyřezal tvar terénu a zapustil do něj objekt, z dalšího kusu jsem vyřezal ochranný zához, vše potáhnul malířskou stěrkou smíchanou s nastrouhaným černým pastelem a celý povrch jsem před zaschnutím posypal směsí nadrceného kočkolitu, kořínků a statické trávy.

Československo 1918-1945

4. července 2016 v 22:40 | Michal Trlica
Již delší dobu si všímám, že jen několik málo modelářů se věnuje mapování naší vlastní historie pomocí modelů, figurek a diorám a připadá mi to smutné. Všude vídám modely ikonických strojů, jako jsou německé Tigery, sovětské T-34ky, americké Shermany, ale například Tatru OA-30 jsem snad na výstavě ještě neviděl. A podobně je to i s figurkami, za celou svou soutěžní kariéru jsem na výstavě viděl pouze jednoho jediného četníka v měřítku 1:35, pár vojáků a vůbec žádného příslušníka Finanční stráže. Nemůžu to ale vztáhnout na úplně všechny modeláře, protože v kategorii opevnění se objevují naše lehké i těžké objekty a poslední dobou vídám i spoustu OA-23. Tímto bych chtěl poděkovat všem autorům těchto modelů, jelikož tak připomínají naši prvorepublikovou armádu. Na různých modelářských fórech jsem měl možnost sledovati novostavby objektů lehkého opevnění, ale v porovnání s ostatnímy modely celosvětově používané techniky je všeho československého příliš zoufale málo.
I já jsem nechával toto období naší vlasti dlouho bez svého zájmu, ale nakonec jsem prozřel a spolu s několika kamarády a kolegy modeláři se to budu snažit napravit.
 
 

Reklama