Méně je někdy více.

Reenacting a restautování

Kyjov - město válečných hrdinů 2016 (2. ČÁST)

24. dubna 2016 v 19:10 | Michal Trlica

Dokončení předchozí části.

Dalibor si bere všechny tři karabiny, chystá potřebnou dokumentaci a jde se zařadit do fronty. "Co když se ho zeptají, proč má tři kvéry?" prohodím k Danovi. "Tak řekne, že do každé ruky jednu a jednu na záda!" odpovím si sám. Na chvíli jej ztrácím z dohledu a dívám se na nastoupenou 28. dobrovolnickou divizi SS Wallonien na asfaltovém plácku. Sám sobě říkám, že jsou to prostě borci… Ale nahlas to raději nepronáším. Nějak mezi nimi nevidím Šakala, kterého jsem i dnes dopoledne pozoroval z naší deky pod stromem, jak se opírá o hůl zdobenou vyřezávanými ornamenty a runami SS.

Kyjov - město válečných hrdinů 2016 (1. ČÁST)

24. dubna 2016 v 19:05 | Michal Trlica

Kyjov - město válečných hrdinů

16.4. 2016

1. Část

První zmínku a vlastně i pozvání na tuto akci jsem dostal od kolegy a skvělého kamaráda Dalibora, který už se reenactingu věnuje nějakou dobu. "Uniformu máš, většinu výstroje taky a na druhou část ukázky ti můžu půjčit Mosina! Pojeď s náma, bude nás víc četníků a aspoň poznáš, že je ta uniforma taky k něčemu dobrá!" Tak nějak zněla jeho první slova týkající se událostí plánovaných na 16. dubna. Od té doby uplynul zhruba měsíc. Největším problémem bylo asi přesvědčit mou starostlivou mámu, jelikož maturita už je opravdu blízko a od mé operace také neuplynul nijak dlouhý čas. Nejprve mi dovolila jet se pouze dívat, což jsem odmítal. Pak svolila k mé účasti na ukázce, a nakonec, když se za mě Dalibor přimluvil, dovolila i přenocování přímo na místě. Snad neprozradím mnoho, když napíšu, že to byla nejlepší věc, kterou mi mohla máma dovolit. Je pravda, že někdy se o svého syna až moc bojí, avšak teď přiznal i Dalibor, že ji celkem chápe a slíbil, že na mě dá pozor.

Původně bylo v plánu, že se vlakem dopravím do Otrokovic, kde budu vyzvednut zbytkem četnického družstva a všichni společně dojedeme autem do Kyjova. Nakonec mi to usnadnil tata, který mě autem přivezl až před Daliborův dům. A začalo to pravé dobrodružství.
Četnické družstvo po bitvě. Strážmistři Vlček, Snopek a Trlica.

Hautentgiftungsmittel (Losantin)

2. dubna 2016 v 14:45 | Michal Trlica
Vzhledem k mému rostoucímu zájmu o Reenacting, nebo chcete-li tvorbu živé historie a zájem v oblasti občasného restaurování originálních součástí výstroje jsem se rozhodnul založit zde na blogu novou rubriku věnovanou pouze těmto činnostem. Starší rubrika nazvaná Uniformy, medaile, odznaky... zahrnuje spíše články z doby, kdy jsem to ještě úplně nebral vážně z důvodu nedostatku vědomostí a materiálu, proto jsem se snažil přijít na různé vychytávky, jako třeba letní polní blůzu z košile vz.21. Ruku na srdce, každý nějak začínal... V této rubrice se ale budu věnovat veškeré problematice s větší vážností a historickou přesností.

Prvním artiklem, kterým se budu v této rubrice zabývat je celkem nenápadná součást výstroje vojáka Wehrmachtu, SS, Luftwaffe, či výbavy protileteckých a protichemických krytů na území Německa mezi roky 1935-1945. Jde o bakelitovou krabičku určenou pro prostředek k dekontaminaci kůže zasažené cemickými zbraněmi.
Hautentgiftungsmittel.
 
 

Reklama